Stará Drtící Ruka vzpomíná

20. 07. 2011 9:31:56
Vyrostla jsem s Vinnetouem. Tím nemyslím fiktivní postavu, ale živou bytost z masa a kostí, se kterou mám spojené nejhezčí pubertální vzpomínky. A protože jsem nejspíš už opravdu Old a trochu dětinštím, mám chuť se o ně podělit.

Když u nás doma řeknu rudý bratr, všem je hned jasné, koho myslím. Žádného indiána, ale spolužačku ze základní školy, která hrála fotbal líp než kluci a za kamarádku si kupodivu vybrala mě, největší nemehlo široko daleko. Asi jsme byly dost zvláštní dvojka. Já furt cosi četla a jezdila na šachové turnaje, ona se honila za balónem. Spojoval nás odpor k sukýnkám, mašličkám, dívčím střevíčkům a všemu kadeřavému a načančanému. A hlavně láska k mayovkám. Kolikrát jsme lezly po stromech nebo uháněly na svých skřípajících kolech značky Pionýr – já na Hatátitlá a Vinnetou na věrném Ilčí – a najednou se propadly o sto let zpátky na úplně jiný kontinent. Mezi srdnaté bojovníky, pro které je dané slovo zákonem a čest znamená víc než život. Do světa fantazie, která zdaleka nebyla jen pro kluky, i když si to možná někteří myslí.

Ale pozor! Nešlo jen tak o ledajaké hrátky. Náš Klub Apačů měl přísná pravidla. Klubová pokladna s pevně stanovenými příspěvky. Kronika Klubu Apačů s mými texty a Vinnetouovými karikaturně laděnými kresbami (dnes zaručený zdroj rodinné zábavy). Tajná abeceda, ve které se posílaly šifrované zprávy. Vlastnoručně batikovaná trička se znakem Klubu Apačů. Společné cesty do kina, na koupaliště i na dovolenou do Skalistých hor kdesi na severu Moravy. Obřadné ochutnávky ohnivé vody ukryté doma ve špajzu (než ji objevila Ribanna a vyžahla pranic netušíc, že okrádá nemajetné nezletilé indiány). Klubové soutěže zdatnosti, ve kterých Vinnetou vždy exceloval a O. S. nezadržitelně propadal Boje s nepřátelským kmenem zbabělých Pobouchanců, který měl tu drzost zlehčovat naše rituály. Památná cesta na Nugget-tsil, kde jsou navěky ukryty naše závěti. Ještě památnější výpravy na třešně...

No a vymýšlely se taky blbosti, nad kterými dneska kroutím hlavou. Třeba táboráčky v lese, které za žádnou cenu nesměl prozradit stoupající dým. Nepostradatelnou maskovací roli rozptylovače dýmu pravidelně - ač ne zcela dobrovolně - zastával nejmladší člen klubu Harry řečený Dýmař. Stále ho vidím, jak s přivřenýma slzícíma očima mává rukama nad ohněm a zalyká se kouřem: „Už nemůžu, už nemůžu! Já se dusím!“ „Nekecej a dýmuj!“ děl sveřepým hlasem náčelník.

Nebo tenkrát, když jsme v rybářských potřebách za veškeré klubové finanční rezervy nakoupily šest set metrů zvlášť pevného silonu („To máte, holky, na žraloka?“), chtěly ho napnout mezi našimi panelákovými okny a posílat si po něm zprávy. Tenhle pokus nám naštěstí hned v zárodku zatrhla Ribanna. Při představě, jak po silnici pod naším prověšujícím se silonem projíždí někdo na motorce, mě ještě teď polévá horko. Memento naší mladické blbosti – kotouč silonu o síle 0,5 mm - mám pořád doma v šuplíku.

Čas nezastavíš a smutná pravda je, že i toho nejstatečnějšího indiána nakonec pohltí civilizace. Dnes je z Vinnetoua vedoucí jednoho důležitého oddělení a já se občas bavím při představě, jak její podřízení zjistí, že v jejich čele stojí náčelník Apačů. (Neboj se, Vinnetou, Old Shatterhand tvoji identitu neprozradí ani u mučednického kůlu.)

Moc často svého rudého bratra nevídám, ale když mi o narozeninách brzy ráno pípne první esemeska, stoprocentně vím, že je od něj. A stojí tam třeba: DRAHY POKREVNI BRATRE CHARLIE, PREJI VSE KRASNE K TVEMU DNESNIMU MLADEMU VYROCI, RADOST Z VELKE FAMILY, RYCHLEHO HATATITLU, NEJAKE TY NUGETKY, PRIJEMNE BYDLENI VE VASEM PUEBLU, SPOLEHLIVOU HENRYOVKU A VSE OSTATNÍ DLE TVEHO PRANI. HOWGH. TVUJ RUDY BRATR V.

Ještě nikdy nezapomněl. Asi je to tím, že jsme opravdu sbratřeni krví. To jsme takhle jedno odpoledne, kdy široko daleko nebyl žádný rodič, každá vymáčkla z prstu několik kapek krve do sklenky džusu a tento nápoj jsme svorně vypily. Možná se vám to ekluje, ale pro nás indiány a hrdiny prérií je taková věc úplná brnkačka. A myslete si o tom, co chcete, ono takové sbratření krví, i když naředěnou džusem, prostě má svoji váhu. Kam se na krevní pouto hrabou všechna virtuální přátelství, co naše děti navazují na chatu.

Nevyrůstaly jsme zrovna ve veselé době, ale když se ohlédnu zpátky, říkám si, že jsme si ty roky opravdu užily. Skoro každý den několik hodin venku, pořád se cosi vymýšlelo a podnikalo. A nepotřebovaly jsme ke štěstí ani Bravíčko, ani video, ani internet, ani počítačové hry...

BRATRE, DIKY! AT MAS VZDY PLNA LOVISTE, TVUJ SIP NIKDY NEMINE CIL, TVOJI ZBABELI NEPRATELE ZHYNOU POTUPNOU SMRTI A DOBRY MANITOU NECHT BDI NAD TVYMI KROKY. HOWGH. TVUJ BILY BRATR O. S.

* Kdo byl Harry a komu jsme říkali Ribanna, uhádnou jen skuteční znalci mayovek (nikoli filmů, ale knih). Nápovědu najdou přímo v textu.

Autor: Petra Kišová | středa 20.7.2011 9:31 | karma článku: 21.16 | přečteno: 1282x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 448 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...