Miluji diskutéry. Všechny!
Čas od času si tady přečtu blog o tom, jaké jsou ty diskuze smradlavé stoky, proč je lepší vůbec je neotvírat a co jsou ti anonymní diskutéři za zbabělce. Zajímavé, já to vidím přesně naopak. Zbabělci jsou u mě blogeři, kteří neotvírají diskuzi. Protože ať už se to snaží zabalit do jakékoli omáčky, v podstatě tady nejde o nic jiného než o jejich ego. Aby neutrpělo. Vždyť diskuze přece nemusejí číst, pokud jim tolik vadí, a už vůbec je nikdo nenutí, aby na ně reagovali. Jenže o to těm autorům samozřejmě nejde. Ve skutečnosti jim jde pouze o to, že diskuze nesmějí číst jejich čtenáři, aby se náhodou nedozvěděli nějaký rozumný protiargument, vyvracející informaci nebo cokoli jiného, co by blogerovi narušilo ten pracně budovaný obraz. Jak říkám, zbabělé. Zbabělé a ubohé.
A navíc nefér, protože takový autor upírá svým čtenářům svobodu vyjádřit se, kterou si sám užívá. Třebaže do diskuzí pod cizími články moc nepřispívám, vadí mi, když jako čtenář ani nemám tu možnost. A hlavně když si nemůžu přečíst názor někoho jiného, který o tom ví něco víc než já a možná i víc než dotyčný bloger. Osobně vidím svobodu blogování v tom, že jako autor mám právo napsat cokoli, ale ostatní zase mají právo se k tomu vyjádřit. A já mám následně právo na jejich poznámky nereagovat.
Za sebe prohlašuji, že diskuze prostě miluji. Očekávám je s daleko větším napětím než karmu, která koneckonců ukazuje jenom to, kolika lidem jsem se trefila do noty. Daleko zajímavější je přece zjistit, proč s vámi lidé nesouhlasí. Proto si myslím, že není nic smutnějšího než prázdná diskuze. To si pak vždycky říkám, co bylo špatně. Opravdu jsem nikoho nenadchla ani nenaštvala, nikdo nemá chuť něco dodat? Čili text o ničem - a na nic. Příště musím jinak.
Pokud to náhodou nevíte, tak správcové blogu rozeslali všem blogerům orientační dotazník ke "zkvalitnění diskuzí". Ano, chystají se změny. Je tu příliš mnoho svobody, píše si sem kdo chce co chce, ani se pořádně neví, kdo to je, a dukáty ani cenzorská guma už na ukočírování nestačí. Osobně z toho mám pocit, že redakce chce od blogerů vystavit bianco alibi, aby mohla zatočit s diskuzemi způsobem, o kterém je už předem rozhodnuto.
Za sebe otevřeně říkám, že o nic takového nestojím. Na první otázku, co by diskuzím prospělo, jsem v dotazníku volila odpověď "není třeba nic měnit". Na druhou otázku "jaký by byl nejlepší rozlišovací znak lidí se stejným jménem" jsem logicky neodpovídala, ale je z ní vcelku jasné, jakým způsobem "zkvalitnění diskuzí" nejspíš proběhne. Poslední třetí dotaz zjišťuje názor na diskuse pod pseudonymem a tady jsem zatrhla "anonymita by měla být samozřejmostí".
Proč? Jedině anonymita zaručuje, že se dozvím, co si čtenáři opravdu myslí a jaké emoce v nich vzbuzují moje texty nebo já sama. A kvůli tomu přece píšu blog! Kdyby mě nezajímala odezva čtenářů, mohla bych si klidně psát doma do šuplíku (do harddisku). Diskutéři mi dávají zpětnou vazbu, a i když si někteří neberou servítek a ne vždycky na jejich poznámky odpovídám, pokaždé si jejich názory ráda přečtu a popřemýšlím o nich.
Řekněte mi: kde jinde bych našla tak různorodé a tak otevřeně se vyjadřující čtenářské publikum? A tak redakci prosím, neberte mi ho. A vy, moji milí diskutéři, žádný strach a jen do mě! Dokud můžete. Dokud nám ty diskuze dočista nezkvalitní...
Petra Kišová
Pro malý kousek Osvětimi v sobě
Jsou místa divně zlověstná nebo naopak velkolepě majestátní, kde člověku není do smíchu ani do řeči. Kde pociťuje zvláštní tíhu, která mu stahuje hrdlo, a mimoděk zvedá pohled do výše, jako by tam hledal něco, co není
Petra Kišová
Dědek kořenář a nová dimenze alternativní medicíny
“Zmačkejte to.” Diagnóza nejen bez vyšetření, ale i bez jakéhokoliv kontaktu s pacientem. Svět čar a kouzel se v Brně otevírá přímo na zdravotnickém středisku.
Petra Kišová
Hodný pán s houbami. Blog o tom, o čem se nemluví
Líbí se ti? Pojď si sáhnout, neboj se. Pohlaď si ho, je to jako hračka. Poslouchám toho neznámého staršího pána, jak mě přemlouvá, a dívám se na tu divnou růžovou věc, co mu trčí z rozepnutých kalhot. Nelíbí se mi.
Petra Kišová
Jak díky srpnu 1968 vznikla na Moravě líheň šachových velmistrů
Srpnová invaze měla i podivně pozitivní dopady. Tehdejší velitel pluku a pozdější legendární šachový trenér Vratislav Hora prožil život ve znamení osudových osmiček. A byl to paradoxní příběh hodný paradoxní doby.
Petra Kišová
Společnost pro uvádění Vieweghova skuhrání na pravou míru
Spisovatel Michal Viewegh se jako lektor zúčastnil 15. ročníku festivalu ProART, svůj kurz nedokončil a ujel. Ve svém pravidelném fňukacím okénku na Lidovkách vysvětluje proč. A teď jak to bylo doopravdy.
Petra Kišová
Turci znovu dobývají Balkán
Turecké vlajky vesele povlávají ve větru, nápisy v turečtině lákají k občerstvení. Nejsme ani v Turecku, ani v turecké čtvrti někde v Německu, ale na silniční trase Bělehrad - Istanbul.
Petra Kišová
Jak jsme v Bulharsku přejeli policajta
Bulharsko je takové trochu ošuntělejší Řecko s polovičními cenami a kouzlem neohrabaného venkovského mladíka, který ani sám netuší, jak dobře je rostlý a jak mu to v obyčejném vasilu náramně sluší.
Petra Kišová
Jak svět přichází o Zábrany
Privilegovaný normalizační literát Karel Sýs je navržen na státní vyznamenání. Co o něm ve svých denících psal perzekvovaný spisovatel Jan Zábrana? Právě dnes by předčasně zesnulý básník, prozaik a překladatel oslavil 87 let.
Petra Kišová
Vrcholový fotbal není vhodný pro muže
Statistiky potvrzují, že muži daleko hůře snášejí psychickou zátěž spojenou s vrcholovým sportem. Řada fotbalistů končí sebevraždou a z těch, co přežijí, spousta propadne alkoholu nebo drogám.
Petra Kišová
Katolická církev vnucuje důchodcům místo hrnců petice
Za cenzuru umění pod křesťanským praporem aneb Každý podpis pod petici dobrý. Třeba zneužitím adresáře univerzity třetího věku.
Petra Kišová
Nekamenujme Prchala, nekamenujme marketéry!
Jsou volby soubojem idejí, nebo marketingových strategií? Oboje. Ale teprve letos se otevřeně mluví o tom, jak důležitý je pro úspěch marketing. Minimálně stejně jako volební program.
Petra Kišová
Víc škody než tři útoky islamistů udělá i jedna větší bouřka
Černý pátek islámského terorismu: dým v plastovém kbelíku a dva "útoky" ve Francii s výsledkem čtyři stehy a jeden okamžitě zatčený terorista. Že se k tomu ti islamisti vůbec hlásí.
Petra Kišová
Panychida za diskuse aneb Jak jsem přišla o plody blogerského úsilí
To je tak, když blogerka usne... ne zrovna na vavřínech, ale v bublině nečinnosti a nečtenosti. Pak se jednoho dne probere a zjistí, že ji okradli a cosi je nenávratně pryč.
Petra Kišová
Pomlázka a ženská obřízka
Co mají tyto dva úporně přežívající rituály společného? Jde o různé formy diskriminace žen a odrazy nerovnosti mezi pohlavími.
Petra Kišová
Čunkiáda aneb Zálohované výživné jako předvolební bublina a past
Nová sociální dávka, která bude před volbami hodně vidět. Co na tom, že ve skutečnosti pomůže jen zlomku dětí z neúplných rodin a navíc dává špatný signál k nezodpovědnému chování? Politický přínos je zřejmý, viz Jiří Čunek.
Petra Kišová
„Já mám to štěstí, že narozeniny slavím s Gagarinem!“
říkávala moje babička se sobě vlastním nenápadným sarkasmem. „To vám je každý rok taková sláva, že nikdy nemůžu zapomenout, kdy je mám!“
Petra Kišová
Malý člověk nemůže být velkým státníkem
Odmítnutí zúčastnit se pohřbu kardinála Miloslava Vlka, emeritního arcibiskupa pražského a primase českého, je dalším z dlouhé řady důkazů prezidentovy lidské malosti a ubohosti.
Petra Kišová
Ministerstvo životního prostředí jako součást Agrofertu
Kauza 22 milionů za Faltýnkův střet zájmů je jenom vrcholkem ledovce. Ve střetu zájmů je celý princip státu jako firmy, jak dokazují další případy zneužívání státní správy ve prospěch Agrofertu.
Petra Kišová
O ženách s dlouhou
“Máte dlouhou pochvu,” povídá mi dnes gynekolog. Jen tak, mezi řečí, zatímco do mě strkal cosi, co se prý dělá jenom ve standardní, unifikované velikosti, takže je pro moje rozměry příliš krátké.
Petra Kišová
Smutně veselá kauza Pitomio
Zesměšňování a komolení jména je v pořádku už i v tištěných médiích. Doba zhrubla, zábrany padly a Vrchní soud v Praze to odklepl včerejším rozsudkem, podle kterého lze při oprávněné kritice přejmenovat Tomia Okamuru na Pitomia.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2701x
Seznam rubrik
- Předkrmy (někdo to rád ostré)
- Škola na různý způsob
- Veverky a jiná zvěř
- Speciality na rožni
- Co hostům nejvíc chutnalo
- Šéfkuchař doporučuje
- Dezertíky z domácí kuchyně
- Osobní
- Nezařazené