Značkové oblečení? A k čemu?
Směji se článkům a blogům o tom, jak předražené jsou oděvy známých značek, jak jsou úplně nejvíc předražené právě na českém trhu a jak stejně nikdy nevíte, jestli je to fakt ten CK nebo jeho falešná napodobenina.
Zůstávám v klidu, když slyším rady, jak stačí zajet do Mnichova nebo do Londýna nebo ani nikam nejezdit, ale jen najít na internetu to správné místo, a koupíte stejné zboží za půlku.
A ptám se: proč bych to proboha dělala?
Proč bych měla svoje těžce vydělané peníze cpát třeba do saka, jehož hlavní hodnota spočívá v nenápadně vyšitém monogramu kdesi na podšívce? I když už nestojí šest tisíc, ale jenom tři, pořád je to pro mě sakra velký peníz za něco, co se dá pořídit ve stejné kvalitě levněji, sice bez skrytého monogramu, zato nikoli globalizované, ale skutečně originální.
Nehledě k tomu, že ty nejvěhlasnější značky se stávají terčem plagiátorů tak často a jejich výskyt v ulicích je tím pádem tak vysoký, že to jejich hodnotu – pro mě už tak pochybnou – silně devalvuje. Než nosit něco, o čem si okolí a kolikrát ani já sama nemůžu být jistá, jestli není fake, to se bez značky raději obejdu.
I když musím přiznat, že tenhle můj přístup není důsledkem současné vlny plagiátorství ani čehokoli jiného, ale mám ho tak nějak odjakživa. Nevybírám si oblečení podle značky, ale podle poměru ceny a kvality a hlavně podle toho, co zrovna potřebuji, co se ke mně hodí a jak to bude kombinovatelné s ostatním šatníkem. Z obchodů předem vylučuji jak hogo fogo značkové, kde je personál v jednoznačné přesile, tak levné hadrárny, které člověk (ženská) pozná na první pohled nebo nejpozději omak. (A samozřejmě vylučuji taky tržnice, i ty přestěhované do kamenných prodejen, ale to je snad jasné. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že šedou ekonomiku ze zásady nepodporuji.) Naopak se ráda vracím do obchodů, kde jsem byla spokojená, a vedle již zmíněného poměru ceny a kvality o tom rozhodují taky zdánlivé maličkosti – třeba kalhoty v několika délkách nebo velikosti, které skutečně odpovídají těm deklarovaným. Značka je opravdu až to poslední, co by mě zajímalo.
A jsem moc ráda, že si tenhle přístup, že hodnotu oděvu neurčuje pár písmenek, osvojila i moje rodina. U manžela a u syna je to asi pochopitelné (i když prý existují i patnáctiletí hošíci, co by na sebe nic neznačkového nenatáhli, ale to je pro mě tak nepochopitelné, že se tomu až zdráhám uvěřit). Ale pyšná jsem na dceru, která touhle značkovou mánií netrpěla snad nikdy ... vlastně s výjimkou období, kdy měla nepřekonatelnou slabost pro plátěnky Converse. Jenže žádné moc nevydržely – co taky čekat od plátěnek, že – a nakonec i ona uznala, že dávat patnáct stovek za boty, které nepřežijí bez úhony ani pár týdnů, je moc velký luxus... Takže dneska se s vámi klidně vsadím, že kdybyste nám obrátili byt vzhůru nohama, tak stejně nenajdete nic, co by zavánělo nějakou drahou módní značkou.
Ale abych se vrátila zpět k těm v úvodu zmíněným originálním kouskům za slušný peníz. Samozřejmě, že jako každá ženská chci mít v šatníku taky něco trošku vzácného a osobitého. A když si takovou radost chci dopřát, vím, kam pro ni zajít. Nikoli do značkového obchodu, ale do butiku, kde je k dostání móda českých návrhářů. Jsou mladí, ne moc známí a nemohou si účtovat tolik, co věhlasné značky za práci asijských šiček. Zato jde o kousky vyráběné v menších sériích, které vám po domluvě třeba i upraví přímo na tělo, šijí je české švadleny a – pokud takové ještě jsou - tak i z českých materiálů. Některé ty kousky nosím pět let i déle a pořád za ně sklízím chválu, protože zrovna ten „můj“ návrhář, na kterého sázím (jméno neprozradím, ještě by mi podražil - hezky si najděte nějakého svého ;-)), má na trendy nos a nejspíš i věšteckou kouli, protože fakt ví, jak se móda vyvine. Mám tak originálnější oblečení než od velkých značek, ušetřených pár kaček a navrch ještě dobrý pocit, že podporuji český design i průmysl.
A se všemi značkami mně můžou ... však víte co ;-)
Petra Kišová
Pro malý kousek Osvětimi v sobě
Jsou místa divně zlověstná nebo naopak velkolepě majestátní, kde člověku není do smíchu ani do řeči. Kde pociťuje zvláštní tíhu, která mu stahuje hrdlo, a mimoděk zvedá pohled do výše, jako by tam hledal něco, co není
Petra Kišová
Dědek kořenář a nová dimenze alternativní medicíny
“Zmačkejte to.” Diagnóza nejen bez vyšetření, ale i bez jakéhokoliv kontaktu s pacientem. Svět čar a kouzel se v Brně otevírá přímo na zdravotnickém středisku.
Petra Kišová
Hodný pán s houbami. Blog o tom, o čem se nemluví
Líbí se ti? Pojď si sáhnout, neboj se. Pohlaď si ho, je to jako hračka. Poslouchám toho neznámého staršího pána, jak mě přemlouvá, a dívám se na tu divnou růžovou věc, co mu trčí z rozepnutých kalhot. Nelíbí se mi.
Petra Kišová
Jak díky srpnu 1968 vznikla na Moravě líheň šachových velmistrů
Srpnová invaze měla i podivně pozitivní dopady. Tehdejší velitel pluku a pozdější legendární šachový trenér Vratislav Hora prožil život ve znamení osudových osmiček. A byl to paradoxní příběh hodný paradoxní doby.
Petra Kišová
Společnost pro uvádění Vieweghova skuhrání na pravou míru
Spisovatel Michal Viewegh se jako lektor zúčastnil 15. ročníku festivalu ProART, svůj kurz nedokončil a ujel. Ve svém pravidelném fňukacím okénku na Lidovkách vysvětluje proč. A teď jak to bylo doopravdy.
Petra Kišová
Turci znovu dobývají Balkán
Turecké vlajky vesele povlávají ve větru, nápisy v turečtině lákají k občerstvení. Nejsme ani v Turecku, ani v turecké čtvrti někde v Německu, ale na silniční trase Bělehrad - Istanbul.
Petra Kišová
Jak jsme v Bulharsku přejeli policajta
Bulharsko je takové trochu ošuntělejší Řecko s polovičními cenami a kouzlem neohrabaného venkovského mladíka, který ani sám netuší, jak dobře je rostlý a jak mu to v obyčejném vasilu náramně sluší.
Petra Kišová
Jak svět přichází o Zábrany
Privilegovaný normalizační literát Karel Sýs je navržen na státní vyznamenání. Co o něm ve svých denících psal perzekvovaný spisovatel Jan Zábrana? Právě dnes by předčasně zesnulý básník, prozaik a překladatel oslavil 87 let.
Petra Kišová
Vrcholový fotbal není vhodný pro muže
Statistiky potvrzují, že muži daleko hůře snášejí psychickou zátěž spojenou s vrcholovým sportem. Řada fotbalistů končí sebevraždou a z těch, co přežijí, spousta propadne alkoholu nebo drogám.
Petra Kišová
Katolická církev vnucuje důchodcům místo hrnců petice
Za cenzuru umění pod křesťanským praporem aneb Každý podpis pod petici dobrý. Třeba zneužitím adresáře univerzity třetího věku.
Petra Kišová
Nekamenujme Prchala, nekamenujme marketéry!
Jsou volby soubojem idejí, nebo marketingových strategií? Oboje. Ale teprve letos se otevřeně mluví o tom, jak důležitý je pro úspěch marketing. Minimálně stejně jako volební program.
Petra Kišová
Víc škody než tři útoky islamistů udělá i jedna větší bouřka
Černý pátek islámského terorismu: dým v plastovém kbelíku a dva "útoky" ve Francii s výsledkem čtyři stehy a jeden okamžitě zatčený terorista. Že se k tomu ti islamisti vůbec hlásí.
Petra Kišová
Panychida za diskuse aneb Jak jsem přišla o plody blogerského úsilí
To je tak, když blogerka usne... ne zrovna na vavřínech, ale v bublině nečinnosti a nečtenosti. Pak se jednoho dne probere a zjistí, že ji okradli a cosi je nenávratně pryč.
Petra Kišová
Pomlázka a ženská obřízka
Co mají tyto dva úporně přežívající rituály společného? Jde o různé formy diskriminace žen a odrazy nerovnosti mezi pohlavími.
Petra Kišová
Čunkiáda aneb Zálohované výživné jako předvolební bublina a past
Nová sociální dávka, která bude před volbami hodně vidět. Co na tom, že ve skutečnosti pomůže jen zlomku dětí z neúplných rodin a navíc dává špatný signál k nezodpovědnému chování? Politický přínos je zřejmý, viz Jiří Čunek.
Petra Kišová
„Já mám to štěstí, že narozeniny slavím s Gagarinem!“
říkávala moje babička se sobě vlastním nenápadným sarkasmem. „To vám je každý rok taková sláva, že nikdy nemůžu zapomenout, kdy je mám!“
Petra Kišová
Malý člověk nemůže být velkým státníkem
Odmítnutí zúčastnit se pohřbu kardinála Miloslava Vlka, emeritního arcibiskupa pražského a primase českého, je dalším z dlouhé řady důkazů prezidentovy lidské malosti a ubohosti.
Petra Kišová
Ministerstvo životního prostředí jako součást Agrofertu
Kauza 22 milionů za Faltýnkův střet zájmů je jenom vrcholkem ledovce. Ve střetu zájmů je celý princip státu jako firmy, jak dokazují další případy zneužívání státní správy ve prospěch Agrofertu.
Petra Kišová
O ženách s dlouhou
“Máte dlouhou pochvu,” povídá mi dnes gynekolog. Jen tak, mezi řečí, zatímco do mě strkal cosi, co se prý dělá jenom ve standardní, unifikované velikosti, takže je pro moje rozměry příliš krátké.
Petra Kišová
Smutně veselá kauza Pitomio
Zesměšňování a komolení jména je v pořádku už i v tištěných médiích. Doba zhrubla, zábrany padly a Vrchní soud v Praze to odklepl včerejším rozsudkem, podle kterého lze při oprávněné kritice přejmenovat Tomia Okamuru na Pitomia.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2701x
Seznam rubrik
- Předkrmy (někdo to rád ostré)
- Škola na různý způsob
- Veverky a jiná zvěř
- Speciality na rožni
- Co hostům nejvíc chutnalo
- Šéfkuchař doporučuje
- Dezertíky z domácí kuchyně
- Osobní
- Nezařazené