Děti - nejhorší investice v životě
...ke kterým samozřejmě patřím i já :-)
Úvod prosím berte s rezervou. Samozřejmě nejde děti chápat jako investici ... to by se vážně nevyplatilo ;-) Ale zauvažovala jsem o vlivu potomstva na jinak vcelku inteligentní, racionálně uvažující a pragmaticky založené bytosti, které prostou proměnou v rodiče začnou tropit věci nepochopitelné a logicky nevysvětlitelné. Ale pozor, jen ve vztahu k dětem! Jinak jejich ratio kupodivu zůstává nepoškozeno. I nadále si uchovávají své pracovní zvyky a zlozvyky, ve vztahu k přátelům si stojí pevně na svém a rozhodně sebou nenechají nijak vláčet. Přesto najednou dělají věci, ke kterým by je jinak nepřinutil nikdo na světě. A protože je dělají kvůli dětem, jde jim to se samozřejmou lehkostí a ani se nad tím nepozastaví.
Znám tatínka, který nikdy nestál na lyžích, ale každé jarní prázdniny jezdil s dětmi na hory a poskytoval jim lyžařsko-taxikářský fullservis. A rád!
Znám maminku, která se od malinka důsledně vyhýbá všem kolektivům, nikdy nechodila do žádného kroužku ani nejela na tábor, ale kvůli dceři s atopickým ekzémem se přihlásila jako dobrovolná vedoucí do Mořského koníka a strávila tři týdny dovolené hlídáním hejna pubertálních blech.
Jeden kamarád přišel po nehodě na rok o řidičák, a jak už měl v povaze, zákaz svědomitě dodržoval. Tedy s jedinou výjimkou, když několikrát týdně vozil syna na hokej. „Jinak to nešlo. Beze mě by se tam kluk nedostal a musel by s hokejem skončit,“ vysvětloval nám bezelstně. Naštěstí mu to tenkrát prošlo.
A znám rodinu, která ze zásady nedůvěřovala všem finančním službám, a pak během jediného týdne uzavřela čtyři různé pojistné a spořící smlouvy... to když se jejich syn zkoušel uchytit jako finanční poradce.
Samozřejmě jsou i daleko otřesnější případy, smutné a některé i tragické, ale o těch psát nechci. Radši zůstanu v rovině běžných a každodenních rodičovských obětí, které jsou občas i docela veselé.
Na třídním srazu nám spolužačka, doktorka, vyprávěla, jak jezdí pro svou čerstvě dospělou dceru, která se občas kvůli zábavě zdrží ve městě. Bydlí na vesnici, kam poslední autobus přijíždí někdy v deset večer a noční spoje zastavují tři kilometry daleko. Než by dceru nechala jít ty tři kilometry pěšky, radši se ve dvě nebo ve tři v noci nechá probudit. I s vědomím, že o půl šesté vstává, aby v sedm stihla otevřít ordinaci, a po nočním probuzení možná už nezabere. „V pyžamu se připlížím do auta, nastartuju a po paměti jedu,“ líčila nám své noční vyjížďky do sousední vesnice. „A celou cestu tam i zpět si pořád opakuju „hlavně se nesmím probudit, nesmím se probudit, nesmím se úplně probudit!“
Nemyslete si, že postižení jsou jenom rodiče jedináčků. Třeba posledně jmenovaná má děti dokonce čtyři a žije v trvalém spánkovém deficitu. Ale stejně se nechá uprostřed noci vytáhnout z postele a jede.
Abych to neházela jenom na druhé, přihodím taky vlastní vzpomínku. Já, od malinka největší nemehlo široko daleko, upřímně nenávidím veškerý nebezpečný pohyb a ze všeho nejvíc brusle. Přesto jsem se nechala přemluvit tehdy šestiletou dcerou a v rámci odměny za první vysvědčení s ní vyjela na kolečkových bruslích, že to bude velká bžunda. A byla. Největší v nemocnici, kde mi museli rozpárat kalhoty, aby se k mojí nateklé noze vůbec dostali. Prvně říkali, že to podle masivního otoku vypadá na ruplý stehenní vaz. Ale nakonec se z toho vyklubala jenom naštíplá čéška a šest týdnů v ortéze, takže dobrý ;-)
Nevím, čím to, ale po opačných příkladech v paměti pátrám marně. Děti – samozřejmě už odrostlé - které změní svůj program a zvyky, ztratí spoustu času i peněz a vynaloží hromadu energie jen kvůli rodičům, asi budou daleko vzácnější úkaz. Aby při tom ještě navíc trpěly dočasnou ztrátou rozumu, to je skoro vyloučené.
Přesně v tomto duchu se prý kdysi dávno odvíjely monology mého tatínka, který v mladickém poblouznění horoval pro spokojený život bezdětný. „Děti jsou nevděčné a vůbec se nevyplatí,“ dlouze vysvětloval mojí mamince, která jeho vývody trpělivě poslouchala, přikyvovala ... a nakonec měli děti tři.
Říkám si, jestli ten masochismus není tak trochu dědičný, protože já dopadla úplně stejně.
Ale teď už musím končit. Nejmladší dceruška se chce projet na kole a samotnou ji nepustím. Prosím neptejte se mě, jestli na kole jezdím ráda ... a hlavně se na to zítra neptejte mého pozadí :-)
Petra Kišová
Pro malý kousek Osvětimi v sobě
Jsou místa divně zlověstná nebo naopak velkolepě majestátní, kde člověku není do smíchu ani do řeči. Kde pociťuje zvláštní tíhu, která mu stahuje hrdlo, a mimoděk zvedá pohled do výše, jako by tam hledal něco, co není
Petra Kišová
Dědek kořenář a nová dimenze alternativní medicíny
“Zmačkejte to.” Diagnóza nejen bez vyšetření, ale i bez jakéhokoliv kontaktu s pacientem. Svět čar a kouzel se v Brně otevírá přímo na zdravotnickém středisku.
Petra Kišová
Hodný pán s houbami. Blog o tom, o čem se nemluví
Líbí se ti? Pojď si sáhnout, neboj se. Pohlaď si ho, je to jako hračka. Poslouchám toho neznámého staršího pána, jak mě přemlouvá, a dívám se na tu divnou růžovou věc, co mu trčí z rozepnutých kalhot. Nelíbí se mi.
Petra Kišová
Jak díky srpnu 1968 vznikla na Moravě líheň šachových velmistrů
Srpnová invaze měla i podivně pozitivní dopady. Tehdejší velitel pluku a pozdější legendární šachový trenér Vratislav Hora prožil život ve znamení osudových osmiček. A byl to paradoxní příběh hodný paradoxní doby.
Petra Kišová
Společnost pro uvádění Vieweghova skuhrání na pravou míru
Spisovatel Michal Viewegh se jako lektor zúčastnil 15. ročníku festivalu ProART, svůj kurz nedokončil a ujel. Ve svém pravidelném fňukacím okénku na Lidovkách vysvětluje proč. A teď jak to bylo doopravdy.
Petra Kišová
Turci znovu dobývají Balkán
Turecké vlajky vesele povlávají ve větru, nápisy v turečtině lákají k občerstvení. Nejsme ani v Turecku, ani v turecké čtvrti někde v Německu, ale na silniční trase Bělehrad - Istanbul.
Petra Kišová
Jak jsme v Bulharsku přejeli policajta
Bulharsko je takové trochu ošuntělejší Řecko s polovičními cenami a kouzlem neohrabaného venkovského mladíka, který ani sám netuší, jak dobře je rostlý a jak mu to v obyčejném vasilu náramně sluší.
Petra Kišová
Jak svět přichází o Zábrany
Privilegovaný normalizační literát Karel Sýs je navržen na státní vyznamenání. Co o něm ve svých denících psal perzekvovaný spisovatel Jan Zábrana? Právě dnes by předčasně zesnulý básník, prozaik a překladatel oslavil 87 let.
Petra Kišová
Vrcholový fotbal není vhodný pro muže
Statistiky potvrzují, že muži daleko hůře snášejí psychickou zátěž spojenou s vrcholovým sportem. Řada fotbalistů končí sebevraždou a z těch, co přežijí, spousta propadne alkoholu nebo drogám.
Petra Kišová
Katolická církev vnucuje důchodcům místo hrnců petice
Za cenzuru umění pod křesťanským praporem aneb Každý podpis pod petici dobrý. Třeba zneužitím adresáře univerzity třetího věku.
Petra Kišová
Nekamenujme Prchala, nekamenujme marketéry!
Jsou volby soubojem idejí, nebo marketingových strategií? Oboje. Ale teprve letos se otevřeně mluví o tom, jak důležitý je pro úspěch marketing. Minimálně stejně jako volební program.
Petra Kišová
Víc škody než tři útoky islamistů udělá i jedna větší bouřka
Černý pátek islámského terorismu: dým v plastovém kbelíku a dva "útoky" ve Francii s výsledkem čtyři stehy a jeden okamžitě zatčený terorista. Že se k tomu ti islamisti vůbec hlásí.
Petra Kišová
Panychida za diskuse aneb Jak jsem přišla o plody blogerského úsilí
To je tak, když blogerka usne... ne zrovna na vavřínech, ale v bublině nečinnosti a nečtenosti. Pak se jednoho dne probere a zjistí, že ji okradli a cosi je nenávratně pryč.
Petra Kišová
Pomlázka a ženská obřízka
Co mají tyto dva úporně přežívající rituály společného? Jde o různé formy diskriminace žen a odrazy nerovnosti mezi pohlavími.
Petra Kišová
Čunkiáda aneb Zálohované výživné jako předvolební bublina a past
Nová sociální dávka, která bude před volbami hodně vidět. Co na tom, že ve skutečnosti pomůže jen zlomku dětí z neúplných rodin a navíc dává špatný signál k nezodpovědnému chování? Politický přínos je zřejmý, viz Jiří Čunek.
Petra Kišová
„Já mám to štěstí, že narozeniny slavím s Gagarinem!“
říkávala moje babička se sobě vlastním nenápadným sarkasmem. „To vám je každý rok taková sláva, že nikdy nemůžu zapomenout, kdy je mám!“
Petra Kišová
Malý člověk nemůže být velkým státníkem
Odmítnutí zúčastnit se pohřbu kardinála Miloslava Vlka, emeritního arcibiskupa pražského a primase českého, je dalším z dlouhé řady důkazů prezidentovy lidské malosti a ubohosti.
Petra Kišová
Ministerstvo životního prostředí jako součást Agrofertu
Kauza 22 milionů za Faltýnkův střet zájmů je jenom vrcholkem ledovce. Ve střetu zájmů je celý princip státu jako firmy, jak dokazují další případy zneužívání státní správy ve prospěch Agrofertu.
Petra Kišová
O ženách s dlouhou
“Máte dlouhou pochvu,” povídá mi dnes gynekolog. Jen tak, mezi řečí, zatímco do mě strkal cosi, co se prý dělá jenom ve standardní, unifikované velikosti, takže je pro moje rozměry příliš krátké.
Petra Kišová
Smutně veselá kauza Pitomio
Zesměšňování a komolení jména je v pořádku už i v tištěných médiích. Doba zhrubla, zábrany padly a Vrchní soud v Praze to odklepl včerejším rozsudkem, podle kterého lze při oprávněné kritice přejmenovat Tomia Okamuru na Pitomia.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2701x
Seznam rubrik
- Předkrmy (někdo to rád ostré)
- Škola na různý způsob
- Veverky a jiná zvěř
- Speciality na rožni
- Co hostům nejvíc chutnalo
- Šéfkuchař doporučuje
- Dezertíky z domácí kuchyně
- Osobní
- Nezařazené