O mrtvých účtech jen dobře
Když otevřu svůj účet na facebooku, čas od času mi tam problikne fotografie ženy, o níž vím, že je už půl roku po smrti. Vedle fotografie si můžu přečíst: společní přátelé 8. A to je zároveň důvod, proč pro mě tato žena pořád zůstává virtuálně živou a občas se mi připomene. Vlastně pro mě nikdy ani jinak živou nebyla, takže se na její existenci z mého pohledu vůbec nic nezměnilo. Nikdy jsem ji reálně nepotkala, nikdy jsem s ní ani nechatovala, jen jsem věděla, že je. A pak jsem se čirou náhodou dozvěděla, že už není. Kdyby této náhody nebylo, neměla bych ani tušení, že se něco změnilo. Ale od té doby, co o její smrti vím, mě každé další její vynoření z virtuálního moře lehce zarazí. Ona tu pořád je? Proč?
V dnešní době si každý může vedle své reálné existence vytvářet libovolný počet dalších virtuálních. Může jim dávat různé tváře, více či méně podobné té skutečné, a posílat je do virtuálního světa jako své lehce modifikované zástupce. Dokud žije a je toho schopen (třeba dokud nezapomene přístupová hesla :-)), řídí si sám jejich kroky jako jediný velitel pomyslné soukromé armády. Ale co pak, až odejde a jeho virtuální identity osiří? Hlasy jim umlknou, ale pořád zůstávají trčet ve virtuálním prostoru, poletují si tam jako novodobí duchové zemřelého, ukazují světu jeho rozesmáté fotografie, hlášky, myšlenky a spoustu dalších virtuálních stop. Pokud pozůstalí nemají přístupové kódy nebo zájem situaci nějak řešit, tito virtuální sirotci, za života zřizovatele tak hýčkaní, zůstávají po jeho smrti vydaní napospas virtuální džungli.
Záměrně říkám džungli, protože zatímco majitel profilu k němu už nic dalšího přidat nemůže, jeho virtuální okolí ano. Zmíněná žena zemřela za zvláštních okolností uzavřených jako sebevražda z neznámých příčin. Na jejím profilu se pak rozběhla debata, která by se jí zřejmě úplně nelíbila, ale už do ní nemohla nijak zasahovat. Asi jako by jí počmárali náhrobek, možná v dobrém úmyslu, ale přece počmárali. Ba co hůř, na hřbitov určitě nechodí tolik lidí, jako na facebookový profil.
Což na druhé straně samozřejmě může být i pozitivní. Přátelé si tak mohou připomínat člověka, kterého měli rádi, a mít pocit, že tady z něho kousek zůstal. Možná pozůstalí nemažou profil zemřelé ženy právě z těchto pietních důvodů. A možná to tak sama chtěla, když odešla vlastním rozhodnutím.
Je to novodobé dilema. Má člověk odejít ze světa i se všemi svými virtuálními identitami, vzít si je s sebou do hrobu a šmytec? Nebo je lepší nechat tady po sobě aspoň tuhle falešně živou virtuální stopu? I s rizikem, že sirotek bez dozoru trochu zvlčí a začne tropit neplechu.
A nemělo by se dnes do závěti psát: vedle své tělesné schránky existuji ještě tady a tady a tam a tam, přístupové kódy přiloženy. Až po mně zůstanou jen virtuální existence, přeji si s nimi naložit následovně: tento účet úplně smazat, na tento vložit oznámení o úmrtí (viz příloha) a tento - například blogerský účet na iDnes :-) - nechat na památku žít. Co myslíte?
Petra Kišová
Pro malý kousek Osvětimi v sobě
Jsou místa divně zlověstná nebo naopak velkolepě majestátní, kde člověku není do smíchu ani do řeči. Kde pociťuje zvláštní tíhu, která mu stahuje hrdlo, a mimoděk zvedá pohled do výše, jako by tam hledal něco, co není
Petra Kišová
Dědek kořenář a nová dimenze alternativní medicíny
“Zmačkejte to.” Diagnóza nejen bez vyšetření, ale i bez jakéhokoliv kontaktu s pacientem. Svět čar a kouzel se v Brně otevírá přímo na zdravotnickém středisku.
Petra Kišová
Hodný pán s houbami. Blog o tom, o čem se nemluví
Líbí se ti? Pojď si sáhnout, neboj se. Pohlaď si ho, je to jako hračka. Poslouchám toho neznámého staršího pána, jak mě přemlouvá, a dívám se na tu divnou růžovou věc, co mu trčí z rozepnutých kalhot. Nelíbí se mi.
Petra Kišová
Jak díky srpnu 1968 vznikla na Moravě líheň šachových velmistrů
Srpnová invaze měla i podivně pozitivní dopady. Tehdejší velitel pluku a pozdější legendární šachový trenér Vratislav Hora prožil život ve znamení osudových osmiček. A byl to paradoxní příběh hodný paradoxní doby.
Petra Kišová
Společnost pro uvádění Vieweghova skuhrání na pravou míru
Spisovatel Michal Viewegh se jako lektor zúčastnil 15. ročníku festivalu ProART, svůj kurz nedokončil a ujel. Ve svém pravidelném fňukacím okénku na Lidovkách vysvětluje proč. A teď jak to bylo doopravdy.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
- Počet článků 176
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2701x