Bu, bu, bu! Tak jsi mohl dopadnout, kdyby tvoje máma šla na potrat

Nezisková organizace Stop genocidě bojuje proti umělým přerušením těhotenství a přináší poselství lásky a života, ale poněkud krvavou formou. 

Její kontroverzní kampaň proti umělým potratům pobuřuje již od roku 2009, kdy byla spuštěna, velkoformátovými barevnými fotografiemi zmrzačených plodů a mrtvých dětí. Provázelo ji bezpočet stížností občanů, policejních zákroků i několik soudních sporů. Naposledy se situace vyhrotila v Moravském Krumlově, kde organizace Stop genocidě pořádala tradiční mítink před školou, podařilo se jí vyděsit žáky prvního stupně a jeden z pořadatelů akce vytáhl i střelnou zbraň, viz http://brno.idnes.cz/organizatori-akce-stop-genocide-vytahli-na-oponenty-strelnou-zbran. Z megafonu se šířila osvěta větami jako: “Každý den je zavražděno 62 dětí. Je to 23 tisíc za rok.... Potracené děti se dostanou do potravin, kde je používáme jako zvýrazňovače chuti.” Není divu, že z toho malí školáci měli oči navrch hlavy. A právě o to - veřejný povyk a zviditelnění - organizátorům nejspíš šlo.

Zda se jim touto činností daří naplňovat také proklamovaný cíl - snížení umělých potratů - je ovšem otázka. Propagačních akcí na to pořádají dost, jen od začátku letošního roku to bylo podle webových stránek sedmnáct petičních výstav neboli veřejných demonstrací v různých městech ČR, zpravidla před středními školami. Ze statistiky přitom vyplývá, že počet umělých potratů u nás trvale klesá o několik set ročně zřejmě nezávisle na této činnosti, neboť jde o dlouhodobý trend. V roce 2013 u nás bylo uměle přerušeno 22 714 těhotenství, z toho 4 350 ze zdravotních důvodů, a necelými 6 % se na počtu potratů podílely cizinky. V roce 2009 jich bylo 24 636, čili úbytek umělých potratů v poslední době již není zdaleka takový jako v devadesátých letech, kdy jejich počet strmě klesal vlivem dostupné antikoncepce a sexuální výchovy.

Jinou otázkou je, koho tato na hraně etiky vedená kampaň vlastně oslovuje. Odehrává se na veřejných prostranstvích, takže všechny: děti, důchodce, muže... Jen zlomek oslovených tvoří ženy v reprodukčním věku, z nichž ale většina přistupuje k pohlavnímu životu zodpovědně a zpravidla investuje do metod zabránění početí nemalé částky. A jsou mezi nimi i ženy, které se naopak o otěhotnění marně snaží, mají za sebou samovolné potraty a pohled na zkrvavená embrya asi není právě to, co by chtěly cestou z práce domů vidět. Zkrátka žen, které kdy v životě podstoupí umělé přerušení těhotenství, je pouze zlomek, a zůstává otázkou, zda vůbec je v moci propagační kampaně tyto ženy od rozhodnutí odradit.

A další otazník. Organizace Stop genocidě vystupuje proti všem umělým potratům, například i u obětí znásilnění nebo žen se zdravotními riziky. Nejde jí o zodpovědný přístup k sexuálnímu životu a plánovanému rodičovství, ale čistě jen o zabránění dalším vraždám, tj. umělým přerušením těhotenství. Pokud do tohoto problematického cíle investuje jen prostředky získané od dárců a nikoli z veřejných zdrojů, je to její věc a řešit by se měla jen forma, kterou tak činí. Ale přesto myslím, že by bylo efektivnější tyto prostředky použít jinak. Nikoli na agresivní kampaň, která straší malé děti a míří na lidi, kteří ve velké většině nemají s problémem nic společného, ale na pomoc konkrétním ženám, které zvažují umělé přerušení těhotenství z důvodu tíživé sociální situace. Těm totiž organizace Stop genocidě nabízí pouze pomoc duchovní, viz Stop genocidě - Modlitební pomoc - Modlitby za nejmenší: “Poradna pro ženy prosí o modlitby za Martinu, která zvažuje interrupci... jako modlitba se doporučuje například desátek růžence spojený s měsíčním úmyslem pro dané období. Máte-li již jiné modlitební závazky (breviář, ...), stačí pouze přidat úmysl k obvyklým modlitbám."

Nemůžu se zbavit dojmu, že víc než modlitby by Martině možná pomohly ty peníze, které stála veřejná demonstrace v Moravském Krumlově.