Zesměšňování a komolení jména je v pořádku už i v tištěných médiích. Doba zhrubla, zábrany padly a Vrchní soud v Praze to odklepl včerejším rozsudkem, podle kterého lze při oprávněné kritice přejmenovat Tomia Okamuru na Pitomia.
Stručně k případu. V roce 2013 týdeník Reflex několikrát označil poslance jako Pitomia, za což dotyčný vydavatelství žaloval. Postupně případ doputoval až k vrchnímu soudu, který potvrdil původní nález. Bezdůvodné komolení jména poslance je nadále zapovězeno, ale při oprávněné kritice ho Reflex smí titulovat Pitomio. Více zde: http://www.lidovky.cz/okamura-neni-pitomio-0rw-/zpravy-domov.aspx?c=A170131_170833_ln_domov_jho
Rozsudek ve stylu chytré horákyně mě v první chvíli pobavil. Jak to kdosi vtipně komentoval, “může se mu říkat Pitomio, ale jen v liché a sudé dny v měsíci”. Jenže co nám tím soud vlastně říká? Kritika politika může vedle argumentů zahrnovat i posměšné komolení jména. Úplně stačí, když tato kritika bude oprávněná. Což se ovšem rozumí jaksi samo sebou, protože autor kritiky si přece vždycky myslí, že má důvod a právo kritizovat, jinak by to asi nedělal.
Uf. Teda nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se budu veřejně zastávat Tomia Okamury, který mi nijak blízký není a politicky už vůbec ne, ba právě naopak. Jenže tady nejde o Okamuru, ale o princip, konkrétně o meze slušnosti nastavené v mediálním prostoru. Smát se politikům je samozřejmě v pořádku, ale mělo by se jim smát jen za to, co řekli a udělali, nikoli za to, co nemohli ovlivnit. A jméno je jednou z věcí, za které nikdo nemůže.
Jsou samozřejmě jména, která k posměchu přímo nahrávají, vybavím si třeba jistého poslance za KSČM, ale tento druh humoru je natolik laciný, že jsem ho (naštěstí) nikde v médiích nepostřehla. Podobně ubohé by bylo smát se někomu za hrb na zádech nebo za křivou hubu a dávat to do souvislosti s pokřivením charakteru.
Neříkám, že se tak neděje. Na sociálních sítích nebo v diskuzích pod články se to bohužel hemží i ubožejšími projevy. Ale povolit laciné zesměšňování formou komolení jména i v tištěném médiu, to je sestup zase o krok níže. A hlavně signál, že kritika klidně může mít i tuhle komolící a zesměšňující formu, přičemž žalob se netřeba obávat. No nazdar...
