Petra Kišová

Ministerstvo životního prostředí jako součást Agrofertu

22. 03. 2017 14:54:20
Kauza 22 milionů za Faltýnkův střet zájmů je jenom vrcholkem ledovce. Ve střetu zájmů je celý princip státu jako firmy, jak dokazují další případy zneužívání státní správy ve prospěch Agrofertu.

Dokonce už i Brusel si všiml a “ocenil”, že na masovém přechodu manažerů z holdingu Agrofert do státní správy něco smrdí. V médiích se houfně řeší pokuta ve výši 22 milionů hrozící České republice od Evropské komise za střet zájmů, kterého se dopustil Jaroslav Faltýnek - v době přidělování dotace Agrofertu zároveň člen předsednictva holdingu i dozorčí rady SZIF jako instituce přidělující dotace. Ale tahle pokuta, na jejíž zaplacení má každý občan státu přispět 2 korunami, je pouhá nicotnost v porovnání s tím, co nás všechny stojí permanentní střet zájmů vyvolaný vstupem Agrofertu do politiky. Poslední důkazy dnes přinesl Deník Referendum a je to velmi smutné čtení, které by však nemělo zapadnout, protože tahle novinářská práce je nesmírně důležitá. Detailně jsou informace k dispozici zde a zde a zde, já se pokusím o shrnutí.

Po vstupu hnutí ANO do vlády se jeho akvizicí stalo také ministerstvo životního prostředí řídící agendu s dopady na zdraví všech obyvatel. V pravomoci úřadu je uplatňování ekonomických sankcí vůči znečišťovatelům, mezi něž patří také firmy skupiny Agrofert a jejich konkurenti. Vlastník největšího průmyslového holdingu v zemi tak získal přímý vliv na Českou inspekci životního prostředí, což mu umožňuje ekonomicky pomáhat vlastním podnikům a škodit konkurenci.

Ministrem životního prostředí se stal Richard Brabec, dřívější ředitel chemického závodu Lovochemie, dceřiné společnosti Agrofertu. Spolu s ním začali na ministerstvu pracovat také další lidé spjatí s Agrofertem nebo s hnutím ANO, ze sedmi lidí ve vedení resortu jsou čtyři nějak spojení s Andrejem Babišem. A přes pochopitelnou opatrnost všech úředníků a velkou snahu tutlat a mlžit nyní vycházejí najevo zřejmé případy zneužití státní správy ve prospěch Babišových firem.

Jak před týdnem informovaly Hospodářské noviny, Brabcovo ministerstvo se zasadilo o čtrnáctinásobné snížení pokuty chemičce Precheza. Původní sedmimilionovou pokutu Precheze udělila Česká inspekce životního prostředí za porušení zákona v říjnu 2014, kdy do přerovského ovzduší z Babišovy fabriky unikl jedovatý oxid siřičitý a povolený limit 350 mikrogramů na metr krychlový byl překročen šestatřicetkrát. Inspekce vzhledem k závažnosti porušení zákona rozhodla o udělení pokuty ve vyšším pásmu stanoveném zákonem - horní limit je deset milionů korun. Ministerstvo životního prostředí ale podniku, který měl v roce 2015 zisk po zdanění 624 milionů korun, snížilo pokutu ze sedmi milionů na půl milionu.

O dalším markantním případu zneužití dnes informoval Deník Referendum. V Kroměříži Babišovy firmy porušují zákon o ochraně ovzduší za benevolentní asistence ministerstva životního prostředí a dalších úřadů. Ani zemědělský podnik Navos, ani masokombinát Kmotr nemají platné povolení k provozu, které si dle zákona o ochraně ovzduší měly vyřídit do 1. září 2013. Navosu inspekce životního prostředí vyměřila pokutu, kterou ministerstvo životního prostředí zrušilo s argumentem, že je nedostatečně prokázaná. V případě Kmotra se z nepochopitelných důvodů produkce rozložila do sedmnácti samostatných udíren s nesečteným celkovým objemem, pročež závod nespadá mezi tzv. vyjmenované zdroje znečištění.

Kroměřížský případ je skutečně tristní: obyvatelé se tam stali vlastně nedobrovolnými zajatci mafie propojující průmysl se státní správou. V hlavních rolích frašky vystupují ministr životního prostředí za ANO, jím dosazený šéf inspekce životního prostředí a starosta města Kroměříže za ANO, ve vedlejších rolích jim podřízení úředníci a novináři v závislých médiích. Všichni táhnou za jeden provaz, za jednu firmu. A cílem je prospět dvěma podnikům holdingu, které porušují zákon o ochraně ovzduší a ztrpčují život obyvatel postižené části města (zápach, prach, hluk, otřesy, emise...), ale pokuty jim přesto nehrozí, o nápravě situace ani nemluvě. Podstatu věci krásně vyjádřila ředitelka masny Kmotr Iveta Matisová: „My jsme Agrofert. My nejsme obyčejná firma. My jsme dnes taková polostátní správa. A vy to dobře víte.“

Čtěte, dokud je čas a dokud je kde. Takhle vypadá “stát řízený jako firma” v praxi. Zatím jen někde, po volbách možná už všude.

Autor: Petra Kišová | karma: 32.09 | přečteno: 841 ×
Poslední články autora