Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Panychida za diskuse aneb Jak jsem přišla o plody blogerského úsilí

7. 06. 2017 16:16:40
To je tak, když blogerka usne... ne zrovna na vavřínech, ale v bublině nečinnosti a nečtenosti. Pak se jednoho dne probere a zjistí, že ji okradli a cosi je nenávratně pryč.

Blogy se píší z různých důvodů a snad každý bloger má ten svůj nebo směsici svých vlastních. Já to mám tak, že píšu hlavně kvůli diskusím. (Taky proto nechápu blogery, kteří diskuse schválně neotevírají, a ze zásady takové autory nečtu, ale to bych odbočila jinam.)

Pro mě je diskuse ta nejúžasnější věc, kterou internet vnesl do psaní ve smyslu formulování, sdělování a tříbení názorů. Na rozdíl od tištěného slova tu máme interaktivní nástroj, který autorovi okamžitě zprostředkuje zpětnou vazbu, doplní jeho informace nebo je uvede na správnou míru, často i pobaví a potěší. Miluji diskuse a miluji všechny diskutéry, i ty, co mi spílají, a naopak nesnáším veškeré překážky svobodného vyjádření v podobě registrací a cenzury. Bez mučení se přiznávám, že o diskuze stojím tak moc, že je občas vědomě podněcuji - schválně názory trochu hrotím, vymýšlím kontroverzní titulky a vůbec jdu čtenářům “proti srsti”, abych je vyprovokovala, probudila z letargie a přiměla reagovat. Když mi pak čtenář napíše něco šťavnatého a cenzor to vzápětí smaže, nelibě vrčím. Beru to, jako by někdo nezvaný přišel uklízet ke mně do kuchyně. Zkrátka diskuze chápu jako nedílnou součást textu - svého textu! - a chci všechny reakce ponechat v autentické podobě, včetně případných negativních emocí, které moje názory vyvolaly. Bohužel, na úpravu pravidel iDnes jsem moc malý pán, a tak nezbývá než skřípat zuby nebo jít psát jinam. Před lety mě hodně naštvalo, když tady upravili pravidla pro diskuze a diskutéry pěkně sešněrovali. Dlouho jsem pak na iDnes nic nepsala, ale teď už zas občas něco napíšu, i když mám pocit, že diskuse zdaleka nejsou tak živé, jako bývaly dřív...

Ale k podstatě věci. Paralelně s blogem na iDnes jsem si před pár lety založila blog na Lidovkách. Prostředí bylo komornější, návštěvnost daleko nižší, ale o to zajímavější občas byly diskuse. Většinou se do nich zapojovali ti stejní lidé - kolegové a kolegyně z blogu - a diskutovalo se kultivovaně, na úrovni. Pak se staly dvě věci. Jednak moje chuť blogovat postupně klesla k bodu mrazu a jednak na Lidovkách vytlačili blogy zcela na okraj čtenářské pozornosti, možná i někam přes něj. Dlouho jsem tam tedy nic nepsala, ani blog neotvírala, až dnes jsem si po dlouhé době vzpomněla... A ouha, už není. Blogy na Lidovkách skončily k 1. 1. 2017 a určitě je moje chyba, že jsem tam tak dlouho nebyla a nic nevěděla. Naštěstí zůstal archiv s texty, což mě velmi těší, nikoli kvůli mým vlastním, které mám uložené i jinde, ale kvůli textům a fotografiím některých kolegů. Co však nenávratně zmizelo, jsou diskuse, které jsem nikde uložené neměla. Brala jsem je jako nedílnou součást textů, strávila nad nimi hodně času, je v nich plno zajímavých myšlenek... a všechno je to pryč. Nechápu, jakým právem a hlavně z jakého důvodu byly všechny ty příspěvky tolika lidí zlikvidovány. A je to podle mě strašná škoda.

Vím, že pláču na špatném hrobě, ale když ten správný hrob už je oplocený a nepřístupný, já se tam nedostanu, a tenhle se nachází hned vedle, tak mi to, prosím, odpusťte.

R.I.P., diskuse moje.

Autor: Petra Kišová | středa 7.6.2017 16:16 | karma článku: 11.96 | přečteno: 487x

Další články blogera

Petra Kišová

Pomlázka a ženská obřízka

Co mají tyto dva úporně přežívající rituály společného? Jde o různé formy diskriminace žen a odrazy nerovnosti mezi pohlavími.

18.4.2017 v 11:46 | Karma článku: 35.34 | Přečteno: 10676 | Diskuse

Petra Kišová

Čunkiáda aneb Zálohované výživné jako předvolební bublina a past

Nová sociální dávka, která bude před volbami hodně vidět. Co na tom, že ve skutečnosti pomůže jen zlomku dětí z neúplných rodin a navíc dává špatný signál k nezodpovědnému chování? Politický přínos je zřejmý, viz Jiří Čunek.

15.4.2017 v 15:13 | Karma článku: 35.13 | Přečteno: 4146 | Diskuse

Petra Kišová

„Já mám to štěstí, že narozeniny slavím s Gagarinem!“

říkávala moje babička se sobě vlastním nenápadným sarkasmem. „To vám je každý rok taková sláva, že nikdy nemůžu zapomenout, kdy je mám!“

12.4.2017 v 21:33 | Karma článku: 16.69 | Přečteno: 330 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Petr Gabriel

Radioaktivita při demolici WTC v Novém Yorku.

Američtí vojenští vědci jsou velmi vynalézaví na zmatení veřejnosti, když 84 procent jejich země jim stále věří, ale my již víme, jak to dokázali. Prohledáváním sovětských vojenských archivů se jim vyplatilo, postupovat s ohledem.

10.8.2017 v 22:20 | Karma článku: 7.06 | Přečteno: 291 | Diskuse

Karel Ábelovský

... jako sorry II.

ale nedá mi to; musím se opět ptát a přemýšlet o tom, co se asi stalo s národem, nebo spíš jen jeho částí, tedy jsou-li zde čteností i karmou vyzdvihovány výtvory, jako jsou blogy autorů Cvalína, Čermáka a nebo Mikuláška?

5.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 462 | Diskuse

Jiří Beránek

Bože, jak hluboko jsem klesla aneb Sparta v plné nahotě

Ti dříve narození si určitě vzpomenou na kultovní italskou komedii s Laurou Antonelli v hlavní roli.

4.8.2017 v 15:06 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 533 | Diskuse

Štěpán Bicera

Upadá to tady, upadá

Je poledne a na titulní stránce visí dokonce blogy ze včerejška. Kde jsou ty doby, kdy 24 blogů, které sepsali autoři od dnešní půlnoci, byly stvořeny tak za dvě hodiny. Stejně čile se i pod blogy diskutovalo, byť pod "knicky".

3.8.2017 v 12:55 | Karma článku: 23.65 | Přečteno: 538 | Diskuse

Petr Gabriel

Průběh demolice věží WTC i po výbuchu termonukleární nálože.

Způsob provedení této demolice v médiích nenajdete, protože nechtějí ztratit kredit poslušných médií. Tento postup však určitě byl někde vyzkoušený, protože jeho technologie přesně časově zapadaly podle harmonogramu, řízené počíta

3.8.2017 v 0:14 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 408 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2571

Strašně nerada plavu s proudem. Ono to pak už není moc

plavání, spíš se necháte vláčet a smýkat a třeba i tam,

kam ani nechcete. Když se ocitnu v proudu, automaticky

dávám kontra, vystrkuji hlavu ven a snažím se najít vlastní 

cestu, ne tu s davem. Často pak vypadám jako ten šutr 

uprostřed řeky, co tam tak hloupě trčí a zavazí.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.