Kolik potřebujeme sdružených uměnovědců?

Třináctkrát tolik co zubařů! Vyplývá to z počtu studentů přijímaných do prvních ročníků uměnovědných oborů na Filozofické fakultě a zubního lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity.

K prezenčnímu studiu oborů estetika, dějiny umění a sdružená uměnovědná studia na FF MU loni přijali 479 uchazečů. Dalších 440 bylo přijato v oborech teorie interaktivních médií, hudební věda, teorie a dějiny divadla, teorie a dějiny filmu a teorie a provozovací praxe staré hudby (!). Spolu se 365 uchazeči přijatými ke kombinovanému studiu stejných oborů  je to celkem 1284 budoucích teoretiků umění v jediném ročníku jediné fakulty. Studenty dalších pozoruhodných oborů (například religionistiky – 205 přijatých v roce 2010) nechme protentokrát stranou.

Ve stejném roce přijala Lékařská fakulta téže univerzity 575 uchazečů o studium všeobecného lékařství a 96 uchazečů o studium zubního lékařství. A nebylo to nízkým počtem zájemců – na lékaře byl šestinásobný převis poptávky a na zubaře dokonce patnáctinásobný. Kombinované neboli dálkové studium v těchto oborech pochopitelně neexistuje.

Říkáte, že tady něco nehraje? Naopak, z pohledu vysoké školy je všechno naprosto logické. Univerzitu živí počet jejích studentů. Náklady na vzdělání uměnovědce jsou poměrně zanedbatelné, a čím více jich fakulta přijme, tím levnější bude studium každého jednotlivce – stačí jen posadit studenty do většího přednáškového sálu. Zato náklady na vzdělání zubaře, to je panečku jiná, a fakulta si musí moc dobře rozmyslet, na přípravu kolika budoucích dentistů jí stačí finance a kapacity.

Z pohledu studentů, kteří si chtějí v první řadě prodloužit mládí a o budoucnost se zatím nestarají, je taky všechno jasné. Proč si lámat hlavu matematikou, fyzikou nebo chemií, proč se trápit na cvičeních a v laboratořích, když se dá pět i více let relativně bezstarostně poflakovat u daleko zábavnějších věcí?

Poněkud méně pochopitelný je tento stav z pohledu rodičů, kterým jde asi hlavně o to, aby se mohli pochlubit dítětem vysokoškolákem, ale už si nechtějí připustit, že jim dítě po slavném studiu skončí buď na krku nebo na úřadu práce (a nejpravděpodobněji obojí).

Ale nejvíce zarážející je přístup státu, který tohle flákačství, plýtvání mozky a hlavně nehorázné rozhazování veřejných prostředků připouští. Nejde jenom o placení studia, které skoro nikdo nevyužije, v oborech, po kterých na trhu práce téměř není poptávka (těm několika jednotlivcům, kteří skutečně najdou uplatnění coby teoretikové umění, se omlouvám). Za všechny studující uměnovědce (ale také sociology, politology, filosofy, psychology, pseudoekonomy, kulturology, antropology, mediální komunikátory atd. atd.) stát platí zdravotní a sociální pojištění, navíc bez ohledu na to, jak dlouho a jak úspěšně studují a zda vůbec dostudují. Všichni přitom vědí, jak s nedostatkem kvalitních maturantů bojují na technických vysokých školách, jejichž absolventi s uplatněním nemají problém.

Ptáte se tak jako já, jak je to s uplatněním sdružených uměnovědců? Odpověď studijního oddělení FF MU je prostá: přece není starostí školy, jak se absolventi uchytí na trhu práce, ale uchazeči sami musejí vědět, proč chtějí studovat právě dotyčný obor! Asi to vědí moc dobře, protože zájem o studium teorie umění každý rok stoupá a fakulta jen přizpůsobuje nabídku zvýšené poptávce. Jinými slovy, kvóty pro přijetí v těchto oborech pořád rostou a zatím není síla, která by to zarazila.

Podrobnější odpověď najdeme na webu. Jak plyne z oficiálních informací fakulty, uplatnění je velmi, velmi široké. Po bakaláři sdruženém uměnovědci skočí, cituji,

„v kulturních redakcích různých médií, zvláště televize, novin a časopisů, dále v gramofonových společnostech, uměleckých agenturách, galeriích a knihovnách. Možnosti uplatnění nabízí také státní správa a školství … Absolvent navazujícího magisterského oboru srovnávací uměnovědná studia bude připraven k teoretické a kritické reflexi umělecké tvorby v kulturně – společenském kontextu. Mezioborová koncepce studia (obecná teorie umění, estetika, filozofie, sociologie, antropologie, mediální studia) umožní absolventům uchopení dané problematiky umění jako kulturního fenoménu, ale též konkrétních uměleckých druhů, či děl mnohem komplexněji a zároveň strukturovaněji než nabízejí úzce vymezené přístupy. Absolventi tak budou schopni ve funkcích pracovníků v kulturních a uměleckých zařízeních mnohem lépe reagovat na současnou společenskou poptávku po rozšiřování hranic uměleckých druhů v souvislostech multikulturních, multižánrových, intermediálních a interdisciplinárních. Kromě praktického využití získaných znalostí budou absolventi způsobilí k dalšímu rozvíjení vědeckých poznatků v institucích s uměnovědnou profilací.“

Ne, to není špatná parodie na bláboly z dob VUMLu a spol., ale opravdu to tam přesně takhle stojí! (odkaz zde)

Ale abychom byli spravedliví, na tom širokém uplatnění nejspíš něco bude. Onehdy na VUT v Brně vypisovali konkurs na středoškolské místo sekretářky a přihlásilo se čtyři sta absolventek Masarykovy univerzity.

Opravdu je rozumné nechávat vysokoškolské studium zcela  napospas volné ruce trhu bez jakékoliv regulace například školným? A může si to náš malý stát vůbec dovolit?