Taky platíte, abyste nebyly babičkou?

Když rodiče mluví o dětech jako o „svých drahých“, zpravidla toto označení sedí i v doslovném smyslu. Čím jsou děti starší, tím jsou nám dražší, a platíme jim věci vskutku roztodivné.

Nejen objem nákladů, ale také struktura hrazených položek se časem mění – od plínek a báboviček přes očkování, helmu na kolo, empétrojku a „jak jsi doprdele mohl/a ztratit další mobil?“ až po ... babičkovskou daň. Tak říkám pravidelnému poplatku, který dobrovolně odvádím, abych svému dítěti vymetla cestičku a předem odstranila případnou překážku, která by mohla ohrozit jeho světlou budoucnost. Je to vlastně jakési výpalné, které odjakživa platí hlavně ti bázliví a opatrní. Nebo jen ti blbí?

Mluvím o antikoncepci, kterou pro klid duše platím svojí dospělé, ale studující a tudíž námi stále živené dceři. Není to částka nijak závratná, ale ani úplně nízká, protože levnější preparáty se ukázaly jako nevyhovující. Vychází asi na tisícovku za tři měsíce, čtyři tisíce za rok. I když dcera bydlí sama a žije takzvaně ve vlastní režii, položka na antikoncepci je z našeho příspěvku na živobytí vyňata a hradím ji zvlášť. Jednak by ve studentském rozpočtu mohla udělat díru, ale hlavně chci mít jistotu, že se dcera chová zodpovědně.

A tak platím. Platím pravidelně, včas, a pokud ne ráda, tak určitě smířeně. Ale přece jen mi občas zahlodá ukřivděný červík pochybností. Odkdy se odpovědnost za nepočetí přenesla tak jednoznačně na ženu? Muselo se to přihodit někdy od doby, kdy jsem sama byla mladá a na tuhle starost bývali dva. Přitom ostatní pravidla se nijak nezměnila. I dnes je to žena, kdo rozhoduje, zda neplánované otěhotnění povede k narození dítěte, a následky jejího rozhodnutí pak dlouhodobě nesou oba. Proto ten přesun odpovědnosti tak docela nechápu.

V dřevních dobách, kdy hormonální antikoncepce ještě nebývala masově rozšířená, se muž logicky staral, zajímal a případně v ochraně i osobně angažoval. Dnešní mladík si s ničím takovým hlavu neláme a třeba se ani předem nezeptá, protože „prášky přece bere každá“ . Feministky asi jásají, že si žena o svém osudu konečně rozhoduje sama a nemusí se spoléhat na zodpovědnost partnera. Ale já mám pocit, že se to mužům ulehčuje až moc a trocha odpovědnosti navíc by jim neškodila. Takhle všechno zůstává na ženě, a pokud nejde o pár se společným rozpočtem, tak i po finanční stránce. Navíc se bezstarostní mladíci vzdávají možnosti ovlivňovat svůj život. Taky můžou narazit na nějakou ...třeba ne zrovna potvoru, ale jen zapomnětlivou. A jak už jsem psala, když se jednou zadaří, další vývoj už je v režii ženy a lehkovážného mladíčka může takové vyzutí z odpovědnosti za početí nakonec vyjít pěkně draho.

Já říkám, dobře mu tak. Jeho osud mě momentálně netrápí ani zdaleka tolik jako úděl všech rodičů moderních dívek, které zatím nejsou schopné se samy uživit, ale nepochybně jsou schopné udělat z nás babičky a dědečky. Protože momentálně jsme to my, k nimž se přesunula odpovědnost dříve ležící na bedrech potenciálních otců. Jsme to my, kdo svým finančním příspěvkem stavíme bezpečnou hráz všem životním komplikacím, které hrozí nejen našim dcerám. A ti ostatní – partneři našich dcer a jejich rodiče, se jen vezou. Jak my k tomu přijdeme?

Když tak o tom přemýšlím, docela se těším, až budu zase na opačné straně a někdo jiný bude platit za můj klid. Protože další na řadě je syn.

Ale pak se mě zmocní pochybnosti. Co když rodič na druhé straně nebude mít tolik odpovědnosti jako dnes já? Co když syn potká dívku se sklerózou nebo s mateřskými choutkami? A já budu trnout v hrůze a toužebně vzpomínat na dobu, kdy mi bylo dopřáno platit babičkovskou daň a žít v klidu?

Co myslíte, kdo je na tom nakonec hůř, rodiče dcer nebo synů? A nebylo by jednodušší smířit se s tím, že život je loterie, a nechat na dětech, ať se s jeho nástrahami vypořádají samy? Stejně jako mi nezbude než přenechat odpovědnost na synovi, možná bych se neměla starat ani o dceru. Ať si problém antikoncepce řeší spolu s partnerem a místo na rodiče se ti dva spoléhají sami na sebe.

Jako jsme to kdysi dělali my a koneckonců to nedopadlo zas tak špatně.

P. S.: Těším se na vaše názory :-)