Nevychovaný rodič do kavárny nepatří

Spor o přítomnost či nepřítomnost malých dětí v kavárnách se nevede mezi rodiči a bezdětnými. Je to spor sobecké bezohlednosti se slušností a ohleduplností.

Na stránkách iDnes se rozhořela debata o “segregaci” v kavárnách. Zaznívají názory, že zakázat vstup do kavárny malým dětem je diskriminací jejich rodičů a že by stačilo jen trochu víc tolerance k dětským projevům. Já soudím, že tolerance je potřebná na obou stranách. Rodiče by měli chápat, že někteří hosté kavárny pokládají projevy jejich potomků za rušivé. A že je čistě na rozhodnutí provozovatele, zda zřídí dětský koutek či jinak uzpůsobí svůj podnik rodičovské klientele.

Věřím, že to většina rodičů i chápe. Jenže vždycky se najde pár sobců, kteří chtějí nadřazovat vlastní potřeby a přání potřebám a přáním ostatních - ať už svého dítěte, které se v kavárně nudí a dává to najevo, nebo dalších hostů, které tímto chováním obtěžuje. A právě tihle sobci jsou podle mého názoru v pozadí celé té virtuálně nafouklé bubliny o  segregaci v kavárnách, která rozumným a ohleduplným rodičům přijde naprosto logická. Vždyť i oni si čas od času chtějí od dětí odpočinout... a určitě ne v místě, kde se nevyhnou obtěžující společnosti cizí drobotiny.

Těm prvním bych ráda vzkázala:

1. Mít dítě není žádná zásluha, za kterou rodičům náleží mimořádné ohledy. Je to v první řadě odpovědnost... a mimo jiné i odpovědnost za chování dítěte na veřejnosti. Pokud nejsem výchovou schopen zajistit, aby se dítě chovalo slušně a svým pohybem a hlukem neobtěžovalo okolí, pak do míst, kde se takové chování předpokládá, moje dítě jednoduše nepatří. Takovým místem nepochybně jsou i kavárny s výjimkou těch, které se právě na rodiny s malými dětmi orientují.

2. Čím dříve si dítě uvědomí, že není ten nejdůležitější člověk na světě, tím lépe.

3. Čím dříve si matka uvědomí, že její dítě možná je nejdůležitější člověk na světě pro ni, ale určitě ne pro ostatní, tím ještě lépe.