:-))

chci pokračování, báječně se to četlo a s těmi běhy jsme na tom stejně, já běh na delší trasy nesnášela. Ale s kozou jsem se docela kamarádila

Jeeje, kde jste sehnala můj životopis? :-)

Hlásím se do rodiny nemehel obecných!

Samostatně chodit jsem se jakžtakž naučila v roce a půl, ale s rovnováhou to nebylo nikdy slavné a obecně koordinace pohybu mi dělá potíže dodnes. Skvěle ovládám disciplíny "zakopnout o vlastní stín" a "padat jako pytel brambor" (můj tatínek občas ze zoufalství používal i jinou náplň toho pytle :-). Naštěstí nemám lámavé kosti, takže zlomeniny se mi vyhnuly, ale modřin a pohmožděnin by bylo na několik životů. Nadaní a nadšení sportovci nikdy nepochopili a nevěřili mi, že to opravdu nedělám schválně a že třeba trefit se pálkou do něčeho tak prťavého, jako je míček, natožpak to odpinknout požadovaným směrem, je v mém případě skutečně nemožné... zato praštit se toutéž pálkou do zátylku, druhou rukou odpálit ten míček(!) a jím zranit obětavého instruktora, to možné opravdu je :-)

Re: Jeeje, kde jste sehnala můj životopis? :-)

Ano ano, je nás víc...

Těšíme se

na pokračování

Re: Těšíme se

Tak to se tedy těšte!

Nemáme rádi

tělocvičny a závody v běhu, ale máme rádi normální pohyb v přírodě (Ramzová). Nutit děti skákat přes kozy a běhat, až je jim z toho špatně, mi přijde skoro jako zločin proti lidskosti. Každý jsme přece na něco jiného. Vy máte ohromný literární talent, moc hezké články. Jsem zvědavá na ten další.

Re: Nemáme rádi

Děkuji! Vaše diskusní příspěvky se čtou taky moc hezky

Pokračování

Určitě ten druhý díl napište ... Ať se ti různí "namakanci" mohou podivovat, co vše patří mezi sporty ...

Re: Pokračování

OK, jenom nevím, jestli ty nemakance bude zajímat, co dělají nemehla za sport

Díky za terapeutický příspěvek :)

Předpokládám, že po přečtení Vaše článku navždy vymizí hojným potem doprovázený sen, kterak nadšením pro fyzkulturu planoucí tělocvikářka zvedá za asistence spolužaček do výše mé pozadí, při pokusu o výmik na hrazdě. Krušně ponižující výkon nebyl korunován úspěchem, leč intrádou ryze fyzického původu, po níž bylo nemehlo, jinak  nikdy se nevzdávající pedagožkou, ponecháno osudu,

Re: Díky za terapeutický příspěvek :)

Tak u nás se s hrazdou přestalo poté, co si jeden chlapec (nikoliv já) při jednom ze cviků způsobil torzi varlete a museli mu to operovat. Výmyk považuji za fyzikálně neproveditelný.

To mi něco říká

Takové to, kdy učitel vybere kapitány, a kapitáni pak vybírají další hráče do družstva. Na konci zůstane ten tlustý chlapec, a ten divný chlapec, co mu tělák nejde (tzn. já). Což o to, kondice jde natrénovat a za nějakou dobu a na správném povrchu uběhnete deset kilometrů jak nic- ale nechápu, jak mám předvést na jedničku (nebo aspoň na trojku) něco, co jsem dělal jednou, dvakrát v životě a neměl jsem možnost si to nacvičit, protože je na to potřeba speciální nářadí- např. ta koza. Na té není nic tak strašného, ale je něco jiného si to zkoušet sám, než když na vás kouká půlka třídy, navíc když je jeden přes tu kozu nakonec trapně přetažen. Volejbal a basketbal, tak na ten bych mohl nadávat celý den. Ale co si tak pamatuju, tak lidi obdivovali, že dokážu vylézt na tyči až ke stropu s botama na nohách- ale mně přišlo nechutný, jak tam ti předtím lezli se zpocenýma nohama a ještě se při skluzu dolů spálili, fujtajxl.

jo to znám

přes kozu jsem se taky nikdy nepřenesla. Maximálně jsem vyskočila (no spíš se vysoukala) na ni a na druhým konci se sesula k zemi

Re: jo to znám

Tak tak. Relativně ucházející nářadí je ještě tak švédská bedna ve svém nejnižší možném nastavení. Taky se dá poměrně obstojne chodit po kladině, ale proč to dělat, jsou-li pod kladinou parkety zcela uspokojivě uzpůsobené k chůzi.

:-)

Čau ségra!

Re: :-)

Taky jste, čuně, neumělo skočit na kozu? :-)