Ti, o kterých píšete, většinou nezačali v té své věži žít s objevením internetu, povětšinou se jedná o lidi, kteří se do věže utíkali již dříve a internet jim to velmi usnadnil a zjednodušil. Cítí se být okolím a životem nedoceněním a tak si "honí triko" nejraději na netu, protože je nikdo nevidí a nemusí komunikovat z očí do očí.

A tak tu vznikají "literáti", kteří mají pod svými (většinou) trapnými a ubohými blogy vámi popisovanou karmu, všechno znají, všude byli min. 2x a od všeho mají klíče.

Co s nimi? Nic. Časem se sami znemožní a nakonec z té své věže budou sami se sebou komunikovat a sami sebe nadlidsky hodnotit. 

A že tých zúfalcov, čo za každú cenu potrebujú získať pozornost, je. Len tu na blogu by som ich vedel napočítať desiatky medzi blogermi aj diskutérmi. Smutný život.

Aha, vy nediskutujete. Ale jste si vědoma toho, že to je zase znakem jiné skupiny lidí, které já osobně nazývám poněkud politicky nekorektně „pošuci“ (mám o nich v hlavě blog, ale nemám teď hned čas ho napsat). Ve zkratce je pošuk člověk, který chrlí a publikuje jeden text za druhým, ale k žádném se nevrací. 

assalamu alaikum wa rahmatullahi wa barakatuh :)

Vás to rozčiluje? Mě ne. Většinou se jedná o lidi s nějakým problémem. Třeba o tzv. attention seekers. Tedy lidi zoufale usilující o něčí pozornost. Mohou to být lidé s Apergerovým syndromem, schizoidní poruchou osobnosti atd. Lidé, kteří jsou z nějakého důvodu ze společnosti „živých“ vyloučeni a jsou tedy odsouzeni do vězení samoty. A to přesto, že jsou třeba lidmi obklopeni. Neumějí správně komunikovat, neumějí správně číst a dávat najevo emoce, neumějí navazovat a udržovat skutečné vztahy. 

Tak mají internet, sociální sítě, různá fóra, multiplayery.

A ono to tu potřebu interakce skutečně docela dobře simuluje. Znám to, také jsem teď vzhledem ke své momentální životní situaci poměrně osamělý.

Pracuji doma, takže nemám to, co má většina ostatních lidí – takový ten běžný pokec se spolužáky ve škole, s kolegy v práci apod. Tak od práce odbíhám třeba zrovna teď k Vašemu blogu.

Já mám ovšem tu výhodu, že když chci, dokáži se ve virtuálním prostoru prosadit celkem rychle. Mám k tomu vlohy. 

Spousta lidí je nemá. A ve virtuálním prostoru je ten „boj o člověka“ mnohem víc konkurenční než v reálu. Odchytíte např. kolegu či kolegyni, když si v kuchyňce zrovna vaří kávu. A na těch pár minut je jenom váš/vaše. Tuhle možnost ve virtuálním prostoru nemáte. Tam prostě musíte něčím zaujmout. A když nemáte čím, musíte fixlovat. Protože jinak si vás nikdo nevšimne. A máte z toho samotu na druhou.

Již dlouho jsem ve virtuálním světě nepotkal někoho tak skromného a přitom sebekritického, jako jste Vy