Prohlížela si jeho zadek, který určitě nebyl tím, co si pod pojmem krásný mužský zadek představujeme. Byl bytelný, do široka rozjetý, podsaditý a tučný. Jako zadek pivovarského valacha, co vozíval plně naložené sudy.
Žádný takový ten něžný oříšek, uprostřed lákavě rozloupnutý do dvou půlek, který samovolně přitahuje ženské dlaně a hraje pod nimi všemi svaly. Přece víte, co myslím, ne? Jestli tohohle roztomilého cvalíka neznáte osobně, určitě jste ho už viděli v reklamách na sprchový gel. Nebo v intimnějších záběrech z medailonku slavného atleta. Nebo taky... no to už záleží, na co rádi koukáte. Ale ten zadek, na který zrovna koukala Milena, by si nikdy nezahrál ani v reklamě na sprchový gel, ani v tom druhém. Přesto jí připadal krásný.
Zvláštní, říkala si, vždyť zadek má být tím základním znakem mužské přitažlivosti. Dokonce to říkali v jednom filmu, jak se to jenom jmenovalo, hrál tam Tom Hanks. Že prý zadek je to první, podle čeho žena hodnotí a vybírá potenciálního partnera. Postava správného muže zezadu tvoří krásné V. Široká ramena se svažují do úzkých boků korunovaných jemně vypouklým a rozkošně osvaleným pozadím. Mlask. Stejně jako o přitažlivosti žen údajně rozhoduje poměr pasu a boků, ona pověstná postava presýpacích hodin evokující plodnost, u mužů je to právě ono písmeno V. Muž bojovník, muž ochránce, muž hrdina.
Jsou to všechno jen prázdné symboly? Nutí nás prastaré zažité vzorce k výběru podle znaků, na kterých dnes už nezáleží? Potřebuje muž plodnou ženu, která mu dá každý rok dalšího potomka? Spíš se té krásné dívky s postavou ve tvaru přesýpacích hodin při první vhodné příležitosti zeptá, jestli něco bere. A potřebuje žena urostého hrdinu, který se o ni a potomstvo postará tím, že dá každému zloduchovi do zubů? Spíš než tvar zadku ji dnes z tohoto pohledu zajímá, jak vypouklou má zadní kapsu kalhot s peněženkou.
A Milenu vlastně nezajímalo ani to.
Ano, kdyby vybírala otce svých dětí, asi by zadek vzala v potaz, a to z ryze praktických důvodů. Zcela upřímně, nechtěla by mít dítě s takovým zadkem, ať už by bylo jakéhokoliv pohlaví. Zadek je totiž jedna z věcí, se kterou v životě už moc nenaděláte, a bůhví proč se mu pořád připisuje značná důležitost. Se vším možným se dnes dá úspěšně bojovat, od koktání až po pleš, ale velkej zadek i navzdory všem cvičením a dietám navždycky zůstane tím, čím je. Velkým zadkem. Takže pro chovného hřebce jasné mínus.
Na druhé straně, nejsou jen hřebci na chov, říkala si Milena. Co má žena z krásného zadku, když to tam z opačné strany jaksi není ono. Má si ho k sobě otočit zády a kochat se pohledem? Pffff.
Pojď ke mně, miláčku, řekla a zvedla ruce. On se otočil, usmál, přistoupil k ní... a problém zadku - pokud kdy nějaký existoval - skončil přesně tam, kde je jeho tradiční a zasloužené místo.
