Kluci, nezlobte se, nic vám nenesu

Smutný Jorgos těžce dosedá za bar a zapaluje si cigaretu. „Jsem na tom teď dost bídně. Kšefty vůbec nejdou a všichni jenom natahují ruce. Když jsem se zmínil o placení dluhů, málem mě doma zmlátili,“ pokrčí rameny a kopne do sebe velké ouzo.

Francois s Hansem na sebe vrhnou zděšený pohled. Už zas! Jak se s tím kreténem máme na něčem domlouvat, když žádná dohoda neplatí. A my to s ním mysleli tak dobře! Dostal královské podmínky jak nikdo. Kus dluhu jsme mu rovnou smázli. A pořád je to málo.

„Žebrák jeden balkánská,“ nenávistně cedí mezi zuby Paolo, který sedí trošku bokem a mumlá si jen tak pro sebe, radši nechce moc provokovat. U vedlejšího stolu si Willy brouká "eurovaly, už se valí" a o kousek dál se vesele šklebí Wu s Chengem.

Jenom Jorgos okolí vůbec nevnímá a pořád mele svou: „Co mám dělat? Zavedli jsme si doma demokracii a prostě mě přehlasovali. My se ženou jsme samozřejmě pro, ale kluk dočista zblbnul a má hlavu plnou levicových hesel. Holka zas říká, že je jí všechno fuk, jenom když dostane peníze na módu a na šminky. A tchyně se na stará kolena dala k fašistům, to byste nevěřili. Nebýt toho, určitě bych vám to splatil. A ještě bych vás všechny pozval k nám. Však víte, jak je u nás hezky.“

„Vzpomínám si. Ale od nás se už nikomu jet nechce, hádej proč. Navíc musíme šetřit. To víš, máme dluhy,“ říká Hans významně.

Ale Jorgos narážku neslyší a rázem ožije: „Dluhy, dluhy. Kdo je dneska nemá? Prostě přijeďte! Žijeme jenom jednou. Posedíme, popijeme, moře víno zpěv. Neumíte si představit, jaká je u nás v tuhle roční dobu krása a pohoda. Po práci si zasloužíte trochu odpočinku. A dáme vám slevu!“

„Slevu, jo? Já myslím, že jste nám už pěkně přirazili,“ zaskuhrá Francois. „Ty snad vůbec nechápeš, jak nám všem komplikuješ život! Kurzy, ratingy, disponibilita, všechno jde kvůli tobě do...“

„Ále, co si budem dělat těžkou hlavu,“ mávne rukou Jorgos. „Koukni, venku svítí sluníčko! Všechno se zas srovná. Kluci, nedáme si vínko?“

„Co blbneš, je ráno a my musíme do práce,“ vrtí hlavou Hans a Francois.

„Teprve teď?“ podiví se Jorgos. „To já už jsem dvě hodiny v práci.“