Internet jako poslední záchrana zoufalců

O internetových podvodnících, kteří vám vyčistí konto, se dnes píše docela často. Já chci psát o těch, co na internetu podvádějí sami sebe a kochají se vylhaným úspěchem.

Taky je znáte? V reálném světě se jim zřejmě moc nedaří, tak si hrají na úspěch aspoň v tom virtuálním. Je to jen náhražka, pouhá iluze, ale někteří berou virtuálno smrtelně vážně. Upínají se k němu jako k poslední záchraně, na které si budují sebedůvěru. Upínají se tak moc, že se nestydí kvůli této iluzi úspěchu podvádět. I když podvádějí hlavně sami sebe.

Vzniká to asi nevinně. Nejdřív si člověk ve virtuálnu chce dokázat, že je lepší než ostatní – aspoň tady, když už to nejde jinde – ale ono se to přirozeně jaksi ne a nedaří.

Co s tím? Pro otrlého se na internetu cesta většinou najde, je to médium velké svobody. Jak snadno se člověk nechá sám sebou oklamat, když chce. Nejhorší asi bude udělat to poprvé, pak už mu to ani nepřijde.

Setkala jsem se s podvody několikrát v různých virtuálních prostředích. Prakticky ve všech, kde jsem se pohybovala, se tenhle fenomén v nějaké podobě objevil. Takže analogicky usuzuji, že se vyskytuje nejspíš všude, kde to jen trochu jde.

Bloger se záhadně vysokou karmou pravidelně naklikanou během hodiny v okruhu jednoho kilometru... prostě nelenil obcházet s tabletem nebo čím město a připojovat se z různých IP adres.

Hráč počítačové hry, který si založí několik účtů a hraje sám se sebou, aby dosáhl k metám, na které jinak nemá.

Básník na literárním serveru, který překládá anglické texty písní, vydává je za vlastní tvorbu a těší se z pochvalných komentářů, které patří někomu jinému. Další autorka dokonce krade z jiného literárního serveru rovnou celé básně a publikuje jako svoje...

Atd. atd., určitě jsou takových příkladů mraky.

Někdy se na to přijde, ale co, jede se dál jinde a jinak. Nebo klidně i na stejném místě a úplně stejně, bez skrupulí, bez svědomí, beze studu.

A většinou se na to asi vůbec nepřijde.

Proč to dělají? Virtuální úspěch přece není nic víc než virtuální úspěch. Nezaplatí se z něj složenky ani se na něj nesbalí holka, reálný život se žije jinde a jinak. Možná v reálnu už prohráli a vzdali to. Možná je už dlouho nikdo nepochválil, možná se jim už dlouho nic nepovedlo. Možná sami sobě namluvili, že i podvodný úspěch je úspěchem. Možná je pro ně přijatelnější tomu věřit než podívat se pravdě do očí. Možná se už tak oblbli, že se upřímně kochají falešným pocitem převahy.

Říkám si, jak smutný musí mít tito lidé život. A jak je vlastně dobře, že si zklamání sebou samými a nenaplněné ambice podvodně vybíjejí právě na internetu. V reálném světě by s tímto přístupem určitě dokázali napáchat daleko více škody.

Chvála internetu!