dobrý pobavilo

:-)

Re: dobrý pobavilo

To jsem ráda

Vtipný příběh...

a ponaučení S tou politikou se netrapte Petro, tam je jich dost Jiří

Re: Vtipný příběh...

Díky! S politikou máte pravdu, ale představte, kam až jsem to mohla s tou ranou průpravou dotáhnout

Je vůbec na světě

člověk, který nikdy nic nepřemístil v tajnosti, to znamená tak, aby o tom jiní nevěděli?  Myslím, že takový neexistuje, jedině někdo, kdo je například odmala upoutaný na lůžko. Takže taková tvrzení jako "nikdy jsem nic neukradl", "nikomu jsem neublížil" nebo dokonce "nikdy nelžu" se nedají brát vážně a já je nemám ráda. Kdo o sobě tak mluví, jakoby jiné i sám sebe chtěl přesvědčovat, že je "dobrým" člověkem. Asi nemá dost sebevědomí a nemá se rád. Karma za zajímavé téma a pěkný sloh.

Re: Je vůbec na světě

Moc děkuji Já taky myslím, že nějaký ten hříšek má na svědomí každý.

Krasna prihoda

Re: Krasna prihoda

Teď už jo, aspoň je na co vzpomínat

Správně!

A takhle by to mělo dopadnout vždycky

Re: Správně!

Kdyby lup pokaždé sežraly myši, určitě by na světě bylo lépe. Minimálně myším

Nemusíte se nijak kát

jsme národ zlodějů. Za mé éry vedoucího v supermarketech jsme chytili nejen klasické týpky, feťáky, nepřizpůsobivé, ale i dojičky, taxikáře, dělníky z pražírny kávy, úředníky krajského úřadu i z finančáku. Obzvášť paní z berňáku byla jedlá. Neustále vyhrožovala, jak nám zatopí a zavaří.

Lidi kradou naprosto cílevědomě, vysloveně jdou krást a málokdy je jim to trapné.

Když z hlídací agentury poslali člověka, který opravdu uměl hlídat, bez problémů udělal i 10 záchytů za den.

A to nemluvím o soukromých hovorech ze služebního telefonu (myslím pevné linky v kanclu), o vykazování soukromých jízd jako pracovních,m stahování cizích dat z internetu atd. atd.

Ať se každej čertí jak chce.

Re: Nemusíte se nijak kát

"Lidi kradou naprosto cílevědomě, vysloveně jdou krást a málokdy je jim to trapné."

Ach ty generalizace...

Úplně stejný nápad

jsem měla přibližně v 8 letech. I ty pocity byly prakticky autentické. Jen konec se krapet liší.

Kroužila jsem po obchodě s obří kabelou a neodolatelnou chutí ma malinový drops. Poté, co jsem opravdu "nenápadně" hodila bonbony do tašky, jsem byla polapena přímo při činu a nemilosrdně odsouzena samoobslužným davem. Představila jsem si, že zhniju ve špinavé kobce někde v kasematech na špilberku, tryskaly mi opravdové slzy a hluboce jsem litovala toho otřesného zločinu, přesvědčena, že jsem právě překročila onu hranici, která ze mne učinila životní trosku. Po propuštění jsem se plížila domů, doufajíc že zločin bude utajen. Nebyl, vedoucí vše nabonzovala našim, které bohužel dobře znala, takže to mělo ještě šťavnatou domácí dohru (a tak se, milé děti, tehdy přistupovalo ke krádežím). A od té doby jsme neukradla ani sponku .

Re: Úplně stejný nápad

Díky, to jsem ráda, že v tom nejedu sama

Ale musím přiznat, že já jsem o hnití v kobce rozhodně nepřemýšlela. Sice mi bylo jasné, že dělám něco hodně špatného, ale zároveň jsem byla naprosto přesvědčená o své zločinecké dokonalosti a nepolapitelnosti